Měsíček lékařský znali a používali již staří Keltové a Římané. Původně pochází z jižní Evropy, především ze Středomoří. Jeho jméno je odvozováno od toho, že ve své domovině kvete celoročně, tedy o každých kalendách. Pěstování měsíčku je velmi nenáročné. Zasévat se doporučuje od konce března a při troše štěstí můžeme mít do měsíce první květy. Ty kvetou celé léto, vyznačují se krásnou žlutou barvou a čerstvé nebo sušené je s oblibou využívá tradiční medicína.
Výzkumy potvrdily, že květy měsíčku obsahují poměrně široké a vyvážené spektrum účinných látek (např. karotenoidy, silice, saponiny, slizy, alkoholy faradiol a arnidiol, hořčiny kalenden a kalendulin, kyselinu salicylovou), jež v čaji působí protizánětlivě, omezují růst bakterií, podporují vylučování žluči a pocení, uvolňují svalové napětí, zklidňují podráždění a snižují krevní tlak. Zmírňují problémy astmatiků a ekzematiků, potíže s menstruací a s činností jater a s trávením. V obkladech, koupelích a mastech příznivě ovlivňují drobné kožní defekty, ekzémy, jizvy, křečové žíly a plísně. Tradiční měsíčková mast vhodně chrání, zklidňuje, vyživuje a regeneruje suchou, citlivou a problémovou pleť, nemá žádné nepříznivé ani vedlejší účinky, vzhledem k antioxidačnímu působení silic a vitamínů se obejde bez problematické chemické konzervace. Mast lze využít také na podporu hojení ran, na odřeniny, popáleniny i poštípání hmyzem.